Jediné, co je v životě lidském jednoznačně jisté, to je smrt. K ní je ale třeba se nějakým způsobem dostat. Nejjednodušší je to přes život. A jistě nikdo nechce umřít mladý, a tak proto se k smrti dostaneme nejlépe přes stáří. Stáří sebou ale přináší i drobné nepříjemnosti. Například nemoci, úbytek sil, nebezpečí být obětí kriminality a podobně. Ke stáří ale patří také zasloužený odpočinek neboli penze. Penzisté jsou hraví, spokojení a zvídaví. Navíc do všeho mluví a vzpomínají na staré dobré časy. Naštěstí si z nich pamatují čím dál míň, takže se to někdy dá snést. Jindy se to snést nedá, protože jedna vzpomínka, omílaná po stopadesáté začne občas nudit.
Co s penzisty
Pokud chcete penzistu zabavit na dobu delší, než malou, dejte mu nějaký zajímavý matematický úkol. Namluvte mu, že mu stanovili penzi příliš malou a poraďte mu, aby si provedl vlastní výpočet starobního důchodu, jestli ho náhodou stát neokrádá ještě v penzi. Tato užitečná zábava dá mnoha staříkům a stařenkám náplň života v řádu hodin až týdnů.